Šavuot (Svátek týdnů)
Rabínský kalendář se od kalendáře karaimského (biblického) liší i v tak závažné věci, jako je postup stanovení počátku Svátku týdnů – Šavuot . Bůh nám přikázal odpočítat 50 dnů (Šavuot je padesátý den) od Svátku nekvašených chlebů. Karaimové i rabanité se v této otázce shodují. Neshodují se ale v tom, kdy se má začít 50 dnů odpočítávat. Tóra nás informuje:
Potom si odpočítáte ode dne po Šabatu, ode dne, kdy jste přinesli snopek (omer) k oběti podávání, plných sedm Šabatů ….. Ke dni po sedmém Šabatu napočítáte padesát dní …. V týž den svoláte lid. Budete mít bohoslužebné shromáždění. (Lv 23:15-16,21)
Naopak, dnešní rabanité (podobně jako jejich předchůdci farizeové) věří, že se slovo Šabat vztahuje k prvnímu dni Svátku nekvašených chlebů, zatímco slovo Šabatot překládají rabíni jako týdny. Podle rabínského systému připadá Šavuot vždy na šestý den babylonského měsíce sivan, tedy na 50 den po prvním dni Svátku nekvašených chlebů (stanoveného na základě rabínského systému). To znamená, že podle rabínského systému připadá svátek Šavuot každý rok na jiný den týdne. Naopak karaimové slaví svátek Šavuot každý rok v neděli, protože právě neděle je den po sedmém Šabatu, každý rok se ale liší datum svátku.
Níže jsou uvedeny klasické karaimské argumenty týkající se Šavuot:
1)
Šavuot je jediný svátek zmíněný v hebrejské Bibli, který nemá pevně stanovené datum. Namísto pevně stanoveného data nám Tóra přikazuje počítat dny do svátku Šavuot. Kdyby Bůh chtěl, abychom slavili Šavuot každý rok ve stejný den, obsahovala by Tóra přikázání slavit Šavuot v přesně stanovený den (pevně stanovené datum), stejně jako v případě ostatních svátků. To dává smysl pouze v případě, že datum svátku Šavuot není pevně stanoveno a závisí na počítání přesně stanoveného počtu dní od dne, který také nemá pevně stanovené datum (den po Šabatu připadajícího na Svátek nekvašených chlebů), svátek tak nutně musí připadnout každý rok na jiný den měsíce.
2)
Rabíni vykládají slovo Šabat jako první den Svátku nekvašených chlebů. Přestože by hypoteticky bylo možné takto první den Svátku nekvašených chlebů označovat, protože je v tento den zakázána veškerá práce, tak se Tóra nikdy o tomto dni jako o Šabatu nezmiňuje, jako v případě Jom Kippurim, a dokonce tento den neoznačuje ani termínem Šabaton jako v případě Jom Terua, prvního dne Sukot a Šemini Aceret (den po sedmém dni Sukot).
Rabíni vykládají slovo Šabat jako první den Svátku nekvašených chlebů. Přestože by hypoteticky bylo možné takto první den Svátku nekvašených chlebů označovat, protože je v tento den zakázána veškerá práce, tak se Tóra nikdy o tomto dni jako o Šabatu nezmiňuje, jako v případě Jom Kippurim, a dokonce tento den neoznačuje ani termínem Šabaton jako v případě Jom Terua, prvního dne Sukot a Šemini Aceret (den po sedmém dni Sukot).
3)
Pokud začneme počítat od prvního dne Svátku nekvašených chlebů,
Pokud začneme počítat od prvního dne Svátku nekvašených chlebů,
nemusí připadnout padesátý den na den po sedmém Šabatu (Lv 23:16), pokud není 49 den Šabatem (ani dnem odpočinku podle rabínské tradice).
4)
Písmo Svaté užívá v termínu ráno po Šabatu (mimáchárat haŠabát) určitý člen, což je důkazem, že nás informuje o Šabatu, tak jak je definován v knize Genesis:
Sedmého dne dokončil Bůh své dílo, které konal; sedmého dne přestal konat veškeré své dílo. A Bůh požehnal a posvětil sedmý den, neboť v něm přestal konat veškeré své stvořitelské dílo. (Gn 2:2-3)
A jak je psáno:
Šest dní se bude pracovat, ale sedmého dne bude den odpočinku, slavnost odpočinutí, bohoslužebné shromáždění (Šabat šabátón mikrá kodeš); nebudete vykonávat žádnou práci. Je to JHVH den odpočinku ve všech vašich sídlištích. (Lv 23:3)
Pokud by Písmo Svaté zmiňovalo jiný než sedmý den týdne - Šabat, byl by v textu přesně specifikován.
5)
Rabíni obcházejí výše uvedené argumenty a logiku tím, že překládají slovo Šabat jednou jako svátek – den odpočinku (rabíni tvrdí, že slovo Šabat znamená první den Svátku nekvašených chlebů) a podruhé jako týden.
Rabíni obcházejí výše uvedené argumenty a logiku tím, že překládají slovo Šabat jednou jako svátek – den odpočinku (rabíni tvrdí, že slovo Šabat znamená první den Svátku nekvašených chlebů) a podruhé jako týden.
Rabínský překlad veršů týkajících se Šavuot zní takto:
Potom si odpočítáte ode dne po svátku - dni odpočinku (hebrejsky Šabat), ode dne, kdy jste přinesli snopek (hebrejsky Omer) k oběti podávání, plných sedm týdnů (hebrejsky Šabatot). Do dne následujícího po sedmém týdnu (hebrejsky Šabat) napočítáte padesát dní a pak přinesete JHVH novou přídavnou oběť. (Lv 23:15-16)
Rabínský překlad a výklad výše uvedených veršů vyžaduje, aby mělo slovo Šabat dva rozdílné významy, tedy aby jednou znamenalo svátek – den odpočinku (který nutně nemusí být sedmým dnem týdne) a podruhé aby znamenalo týden (jehož součástí je Šabat). Rabínský výklad se ale neshoduje s textem Tóry, která užívá slovo Šabat vždy jednoznačně a ve stejném duchu, bez jakéhokoliv náznaku, že je slovo Šabat nutné chápat různými způsoby.
Rabínský překlad a výklad výše uvedených veršů vyžaduje, aby mělo slovo Šabat dva rozdílné významy, tedy aby jednou znamenalo svátek – den odpočinku (který nutně nemusí být sedmým dnem týdne) a podruhé aby znamenalo týden (jehož součástí je Šabat). Rabínský výklad se ale neshoduje s textem Tóry, která užívá slovo Šabat vždy jednoznačně a ve stejném duchu, bez jakéhokoliv náznaku, že je slovo Šabat nutné chápat různými způsoby.
Z těchto důvodů slaví karaimové svátek Šavuot vždy v neděli, padesátý den ode dne po Šabatu, který připadl na Svátek nekvašených chlebů.